Cartridge 7 x 45 Polte and its variants

Již krátce po skončeni I. světové války, dříve než většina z nás předpokládala, začal vývoj tzv. nábojů „středního balistického výkonu“. Již v r.1921 zkoušel Adolf Furrer, ředitel švýcarské státní zbrojovky Eidgenossischen Waffenfabrik Bern náboje 7,65 x 27, 7,65 x 35, 7 x 35, 7,65 x 38,4 a zbraň střílející dávkou pro tyto náboje. V Německu v roce 1927 vyvinula firma Rheinmetall – Borsig náboj 8 x 42,5 a pro něj samonabíjecí zbraň „Gewehr 28“, systém Heinemann. Známá muniční firma RWS (Rheinisch – Westfalische Sprengstoff A.G., Nurenberg) v roce 1927 přišla s nábojem 8,15 x 46 (nemá nic společného s 8,15 x 46 R) a také 7 x 46. Firma Gustav Genschow & Co,A.G. Berlin (Geco) v roce 1935 konstruovala náboj „M 35“ 7,75 x 39,5. Konstruktér Heinrich Vollmer pro něj připravil útočnou pušku (střílející dávkou). Tento náboj (celková délka 55 mm, V25 -695 m.s-1) a zbraň již byly testovány na zkušební střelnici armády v Kummersdorfu. Nebyly sice přijaty, ale ještě v r.1944 byl náboj při srovnávacích zkouškách používán. Také firma Deutsche Waffen und Munitionsfabrken A.G., Lubeck – Schlutup (DWM) přišla se svým nábojem teto kategorie 7 x 39 v roce 1938. Zbrojní úřad (Waffenamt) zadal v r. 1938 vývoj náboje středního balistického výkonu také firmě Polte Maschinen- und Patronenfabrik Magdeburg. U teto firmy, zejména šlo o odděleni T.B.9, využili zkušenosti dosažených u firem DWM, Geco a RWS. Byla vyvinuta a zkoušena řada nábojů o délce nábojnice 30 – 45 mm, se střelami o hmotnosti 6,2 – 8,4 g. V roce 1939 vznikly náboje 8 x 45 (firemní označeni Pf6548) a 7 x 45 (Pf6549). Pote již vedla přímá cesta k vývoji nábojů 7,9 x 30, 7,9 x 33 přechodný vzor a 7,92 x 33 označovaný MKb a zavedený do armády jako 7,92 mm Pistolenpatrone. Rozměrově je hlava nábojnice odvozena od 7,92 mm Mauser, což zřejmě zjednodušovalo přípravu a výrobu nábojnice. Náboj je extremně těžce dostupný.
Zdroj: časopis SPSN 3 / 2014 Autor: ing. Vladislav Badalík