Přihlášení

Jste zde

Maynard

Velmi mne zaujala ukázka nábojů Maynard. Chtěl jsem vědět něco více, ale v ND náboje jsou tyto náboje uváděny z r. 1882 a to jsou náboje úplně jiné. Pane Krčma, můžete to nějak upřesnit? Třeba na mejlovou adresu ladase@volny.cz. S pozdravem L. Šedý

Reakce na dotaz

Pouze přihlášení uživatelé mohou odpovídat na dotazy.

Všechno přes Infoservis. Jde o to naplnit jeho edukační funkci i pro ostatní. Tyto archaické Maynardovy náboje (ty počáteční neměly zápalku a plamen z externí zápalky prošlehával dírkou ve dně nábojnice) se používaly pouze v jím zkonstruovaných kulovnicích a i v nich byly nahrazeny těmi jež znáte z NDN. Byla to slepá evoluční cesta. Mimo jiné proto že jejich výroba byla neúnosně složitá. Jistě jste si všiml stop po pájení na nábojnici jak se vše sestavovalo dohromady.

Rád by som prispel aj s mojou "troškou do mlýna". Náboje Maynard, mod. 1873, ktoré sú na obrázku p. Krčmy s názvom "pro potešení" nie sú tými, ktoré dr. Neshyba pomenoval archaické a majú externý zápal. Tie náboje sú mod. 1865. Taktiež nesúhlasím s ich pomenovaním archaické. Zoberte do úvahy rok 1865 a zistíte, že to boli v podstate prevratné náboje, ktoré mali nábojnicu, mali aj okraj, ktorý slúžil na udržanie prachovej náplne v nábojovej komore a zároveň aj na jej vyťahovanie z nábojovej komory. A to v dobe papierových nábojov.. Náboje mod. 1873 (ktoré sú na obrázku) už mali aj zápalku, takže spĺňali súčasný pojem náboja. Model 1882 už len dostal súčasnú podobu. Prečo nie sú tieto náboje v nd náboje vysvetlí iste dr. Neshyba. Možnosti na to mal.

Pouze drobné doplnění. Náboje Maynard nebyly pouze modely 1865, 1873 a 1882. Různých mezistupňů a přechodů bylo více. U nábojů M.1973 byl jejich nezvyklý, široký okraj velkou výhodou. Naplňovali totiž Maynardovu snahu po jisté univerzálnosti. Všechny tyto náboje měly stejnou šíři okraje nejen u všech jeho kulových rážích (.35 až .55) ale také u jeho ráží brokových. Uživatel si tak mohl zakoupit ke zbrani různé hlavně a získal tak široké možnosti využití. Velkou výhodou M.1873 byla také skutečnost, že se již jednalo o náboje vhodné k přebíjení.

"Velkými otci" moderních nábojů, t.j. soustav které spojují v celek iniciační slož, výmetnou slož a střelu pomocí nábojnice s vlastním těsněním jsou důmyslné konstruce pánů Berdana (USA) a Boxera (Anglie). (S vyjímkou RF nábojů jejichž evoluce expandovala v řadě forem již během civilní války v USA 1861-1865). Již kolem 1866 měly tyto konstrukce všechny atributy moderního náboje s nábojnicí svinutou z mosazného plechu, později taženou z mosazi . Maynardova monstra neměla v té době zápalku. Pro nás jako tvůrce NDN jsou to proto neperspektivní formy které neobstály ve společenské praxi a skončily v propadlišti dějin. Ty historické formy nábojů které uspěly a vítězně odolaly selekčnímu tlaku samozřejmě v NDN obsaženy jsou.

Samozrejme, že to celé treba brať z uhla pohľadu na celú vec. Ja len zastávam názor, že keď ND náboje obsahuje množstvo nábojov typu wildcat, či už vyrábaných komerčne, alebo na kolene, potom si zasluhujú svoju prítomnosť aj náboje typu Maynard, Billinghurst, Gallager a pod., ktoré zohrali podstatne väčšiu úlohu vo vývoji nábojov ako tieto wildcaty a napriek tomu, že upadli do zabudnutia sú stále známe aj po 150 rokoch, čo sa o mnoho wildcatoch nebude dať povedať o 20 rokov.
Budem rád, ak p. dr. Neshyba bude toto považovať len za výmenu názorov v priateľskom duchu a bolo by vhodné pridať aj niekoľko iných názorov, ktoré by nás "rozsúdili", aby to nepôsobilo ako hádka.

Paráda, je to tříbení názorů a o to v Infoservisu jde. Nicméně se tou diskuzí otevřel jeden problém. Evolučně neúspěšné formy jsme do NDN nezařadili a prozatím to nemáme v úmyslu. Původní záměr totiž byl vytvořit identifikační program s jehož pomocí by bylo možné určit neznámý náboj na základě charekteristik snadno zjistitelných pouhou aspekcí nebo jednoduchým proměřením šuplerou. A to se stalo. Bylo samozřejmě nutné k tomu vytvořit informační základnu, databazi i s vyobrazeními, což byl "hell´s job" jak to nazval ten president holandské společnosti. A přeložili jsme ji do angličtiny a je k dispozici na Internetu. Právě proto jsou tam wilcaty, a bude jich víc, pro některé naše sběratele možná nezajímavé. A proto jsou tam jen náboje "hlavního proudu" evoluce včetně historických kořenů. Neboť řada z nich je doposud živých (např. .577 Snider stále vyrábí na objednávku Kynoch a labužníci jej používají - ověřil jsem si to u firmy).
Databazi bude samozřejmě nutné periodicky, v určitých intervalech, aktualizovat. Nevím jestli to budu dělat já, nebo spojíme své síly. Nebyl by takový problém vyhrabat při této příležistosti mrtvá monstra z propadliště dějin a umístit je na NDN. Mají svůj půvab a sběratelskou a patrně i ekonomickou hodnotu. Vznesu v tomto smyslu, prostřednictvím Infoservisu, vlastníkům verze 1.5 dotaz. Ale připadá mi to jako psát třeba knihu myslivecké zoologie a vřadit tam kapitolu DINOSAUŘI.