Přihlášení

Jste zde

Konzervace nábojů

Možná že to sem nepatří ale asi hodně zběratelů má stejný problém jakým způsobem správně uchovat náboje aby jsme jim už vice neuškodili. Zvláš by mě zajímalo jakým způsopbem konzervovat olověné střely které býjají hodně zoxidované .Některé exempláře jsou už v dost špatném stavu a tak prosím ctěné kolegy s většími zkušenosti jestli by neporadili nám ještě ne moc zkušeným zběratelům. Dále by mě zajímalo jestli je nutné mit každý náboj ve zbirse znehodnocemn třeba tím že jsou do nich z boku vyvrtané dirky to mě připadá značně drastické. Myslím že ten kdo má zbrojní průkaz nemusí náboje takovímto způsobem ničit . Děkuji moc za vaše názory a odpovědi.Šťovíček

Reakce na dotaz

Pouze přihlášení uživatelé mohou odpovídat na dotazy.

Já bych vžádném případě žádný náboj neznehodnocoval nýbrž pak je bezcenný.Na vašem místě bych si udělal skupinu A což je sběratelská.Aco se týče té konzervace tak mám ve vitrýně s náboji hubku kterou mám napuštěnou VD olejem abych měl jak se říká i olej ve vzduchu a na ruce používám klasické taneční rukavice.

Kdysi jsem četl,že je možno náboje lakovat jakýmsi lakem na modely.Ten jsem svého času nesehnal,nahradil jej lesklý nitrolak na kov ve sprayi.Ty náboje,které nemám v úmyslu prodat takto ošetřím.Pokud je nutno odstranit mírnou korozi používám Tempo-leštící pasta na staré autolaky,pak toluen nebo odmašťovač.Tenký lakový film by snad neměl vadit a případě prodeje na to upozorním.
Uvidíme,jak se vyjádří odborníci např.p.Krčma a ing.Franzen.

Já používám starou pastu na chrom "silichrom" je malinko hrubší a veme i větší hrubost ale ta mě dochází a tak zkouším lapovací papír hrubost 1000 a ten je ještě lepší jinak ho můžu sehnat . Ten modelářsklý lak se jmenuje zaponový taky jsem ho zkoušel a docela se mě osvědšil . Mám udělaný držák do něho náboj upnu nalakuju ho ho skoro po celé délce a po uschnutí dodělám špičku a zápalku je to zdlouhavý ale zatím ty náboje pod lekem drží. Ten lak ředí 1:1 aby všude zatek . Jinak můj hlavní problém je že nevím jak konzervovat olověvý střely ty jsou u sterších nábojů vyžrané a mám strach je jakýmkoliv způsobem čistit abych jim neuškodil . Jinak předešlé konzervace požíván na novější náboje.

Toto téma už bylo v Infoservisu probíráno a diskuze vyústila do ztracena. Zřejmě vás to trápí a žádný postup není dokonalý. Jde o to, že od okamžiku kdy náboj opustil výrobnu do doby kdy jste jej získali uplynula často dlouhá době během které byl vystaven různým agresivním vlivům. Lze jej ošetřit dvěma krajními postupy. Ten první spočívá pouze v odstranění hrubých nečistot a následné konzervaci která stav stabilizuje. A ve smíření se s vadami na kráse(?) které souvisí s historií náboje. Takovou, velmi úctyhodnou a přirozeně působící sbírku jsem viděl např u ing.Franzena. Druhým extrémem je snaha vrátit vzhled náboje do doby kdy opustil výrobu. Což samozřejmě není možné. Je používáno agresivní očisty která vede k narušení povrchu (především olověných střel) a leštění s následným pokrytím náboje silnou vrstvou epoxidového laku. Který defekty zvýrazní a starý náboj nabude vysokého nepřirozeného lesku, podobně jako pytlík mého jezevčíka (ten to má od trávy). Většina z vás se pohybuje někde mezi. Myslím že jde hlavně o to, aby nebyl narušen přirozený vzhled náboje. Jeden můj pacient je restaurátor. Příležitostně se jej poptám a napíši vám jeho doporučení. Já vám doporučuji to dělat jako já. Sbírat pouze informace a náboje si představovat. PN.

Budu rád,když se někdo z muzea ozve,co jsem zatím viděl mne moc nepřesvědčilo.NECHCI pracovníkům muzea křivdit!Uvítal bych u nábojů i zbraní podrobnější popisky.Ale naše muzea jsou na tom ještě dobře např.oproti Ukrajině,(kde je sice vše velké a z mramoru)nebo Rumunsku.

Konzervace olověných střel by mě také zajímala. Mám náboj u kterého střela "rozkvetla" a roztrhla nábojnici.

Několik takových roztržených nábojů jsem našel.Bohužel se je nepodařilo zachránit.
Měl bych takový dotaz co by se stalo kdybych střelu potřel rozehřátým včelým voskem?Je to přírodní materiál a oxidaci to určitě také zabrání a odstranění není nijak složité.

Nechci se zde vyjadřovat k vhodnosti nebo nevhodnosti různých způsobů konzervace sbírkových nábojů, jedná se pouze o věc osobního názoru a požadavků každého jednotlivého sběratele. Osobně náboje čistím a lakuji silně zředěným speciálním lakem na mosaz a tombak (pohled na náboj 14,5 mm Dombrowski-Heissig, který se v jedné „sbírce“ rozpadl v důsledku nedostatečné konzervace mám stále před očima).
Všiml jsem si velkého odporu k nábojům s otvorem v nábojnici. Nedávná zkušenost mne vyprovokovala k napsání tohoto příspěvku. Před mnoha lety jsem byl také odpůrce nábojů s otvorem a s odstraněným prachem. Byl jsem ovšem poučen velkými americkými sběrateli, že tento postup je v pořádku, ale příliš jsem jim nevěřil. Zakládal jsem si na kompletnosti nábojů ve sbírce. Špatná zkušenost přišla od mého přítele, který se snažil vyčistit krásný starý .44 Henry RF. Při čistění se mu rozpadl, nábojnice byla zevnitř od prachu úplně "rozežraná". Zanedlouho se mi doma rozpadl (naštěstí nevyhořel) vojenský náboj 8 mm Mannlicher. Včera jsem při prohlížení sbírky objevil poměrně nový a málo se vyskytující náboj 9,5x66 SE. Tento byl v oblasti přechodového kužele zevnitř rozežrán již takovým způsobem, že jsem ho měl strach rozebrat delaboračním kladívkem, aby nedošlo k roztržení nábojnice. Takže jsem ho honem raději bezpečně odvrtal. Asi byl laborován nějakým agresivním druhem prachu s krátkou dobou rozpadu. Před nedávnem jsem postupoval stejně u náboje .43 Egyptský Remington s vinutou nábojnicí (od fy. English) a podobná zkušenost mne potkala u celkem vzácného náboje .400 BPE 3 1/4“. Je třeba si rozvážit, zda prach v náboji např. 54 Ballard RF nebo .58 Gatling RF je skutečně cennější než samotný náboj. Toto je ovšem pouze věc osobního názoru každého sběratele. Všeobecně platí pravidlo u starých amerických nábojů s okrajovým zápalem, že jejich prachy dělají časem velkou neplechu. Tolik krátce z vlastní zkušenosti pro informaci.
Hlavně se chci ovšem zmínit o skupině nábojů s otvorem ve stěně nábojnice. V USA ale i v Evropě bylo v 19. století zvykem náboje představovat veřejnosti formou tabla (výrobci, prodejci …). Což vlastně bylo tehdejší provedení dnešních katalogů. Výrobní firmy pro tyto tabla vyráběly střelivo které neobsahovalo střelný prach, mělo inertní zápal a otvory ve stěně nábojnice pro zavěšení na dřevenou desku tabla. Jedná se o historické originály, v této podobě již vyrobené a které byly produkované v daleko menší míře než laborované náboje.
Takže závěry nesouvislé úvahy:
a) sbírání nábojů bez zbrojního průkazu sk. A je z mnoha důvodů nesmyslné
b) nelze říci, že náboj bez prachu s otvorem ve stěně nábojnice je bezcenný.

Dobrý den pane Krčma děkuji za obsáhlí komentář jak jsem se přesvědšil tak každý má svůj názor a zkušenosti mě se taky osvědšil zaponový lak na přelakování mám na lakování udělaný takový přípravek do něhož upnu patronu nalakuji plášt a část kule a pak dodělám špici střeli a nakonec dno je to zdlouhavé ale nemám problém s tím že se mě náboj k něčemu přilepí samožřejně předtím náboj důkladně odmastím a požívám rukavice

Vidím,že bohužel sem asi p.Haas nechodí,snad by se vyjádřil.Asi je to trochu drzost,ale má na něj někdo kontakt?Mám vážný zájem o radu pracovníka muzea.
Jsem poměrně krátce člen společnosti a v adresáři nemá kontakt.Děkuji P.D.