Přihlášení

Jste zde

Staré střelivo

Měl bych dotaz, napadla mě otázka jak nebezpečné je střelba se starším střelivem například mám ve sbírce tyto kusy : LEBEL vz.1886 8x50R nebo 7,92mm Mauser z roku 1939 a podobně či Náboje 11,7x45,5 M.1867 - Tyto druhy jsem uvedl jen jako informativní.

Reakce na dotaz

Pouze přihlášení uživatelé mohou odpovídat na dotazy.

Pokud vůbec dojde k výstřelu tak se nemusí stát nic mimořádného, ale také může dojít vlivem nepředvídatelného způsobu hoření prachu k poškození zbraně či přinejmenším uváznutí střely v hlavni.

No děkuji za reakce ale šlo mi spíše o to že určitě s tím nehodlám střílet ale mám pár kusů ostrého sběratelského střeliva doma v polici za sklem a při klasické pokojové teplotě.
Hrozí něco ????

Ptám se proto že z nepodložených informací jsem se doslech že jednomu se doma samo-vznítila signální světlice ( náboj ve sbírce )

Tak to jsem nikdy neslyšel, signální náboje obsahují různé pyrotechnické směsky dle určení, ale neobsahují fosfor ani jiné samozápalné složky.

Nebezpečnější jsou německé 7,92mm náboje B-Patrone a P.m.K., které bílý fosfor obsahují.

Pokud se jedná o náboje 7,92x57 neno 7,62x54R z údobí WWII byl bych velmi opatrný je prokázána řada sabotážních nábojů. Vživotě bych z této doby nedal náboj do kvéru mám se trochu rád.

Tady je odkaz na sabotážní náboj 7,62x54R. Je ot 3. zvrchu. Pokud by jste tohle odpálil, tak by to byla poslední věc, kterou by jste udělal. JInak u starých nábojů ten prach bejvá tak nějak líp uzrátej, takže co rana, to rana jako blázen. To je moje zkušenost z mládí, kdy jsem byl jen o málo blbější, než nyní ;-)

https://naboje.org/node/4099

Řekl bych, že to není zas tak divoké. Chlapi mají pravdu v tom, že stárnutím se prach rozpadá a mění své vlastnosti. Má na to ovšem vliv řada faktorů, jako je teplota a vlhkost při skladování. Před lety jsme stříleli československým střelivem 7,92x57 z 30.tych let a naprosto spolehlivá funkce bez selhačů. Stejně tak se ještě nedávno prodávaly cipovane 7,62 Tokarev a 7,92x57 Mauser z přebytků naší armády z počátku padesátých let. Zejména u těch tokarevů bylo u některých sérií možné pozorovat změněné vlastnosti prachové náplně - výšlehy z hlavně, větší zpětný ráz. Takže za mě: 60 let staré náboje nemusí být pro střelbu nebezpečné, nicméně vždy je tu pověstné ale. Takže raději nechat do sbírky.

Bohužel i poválka je nevhodná,dostal jsem jednou od kamaráda cca 300 ks. Lugerů 9 mm z 52 roku čs produkce a byl to Danajský dar,po vložení do mé P-08 zbraň se zachovala jako sa-58 u P 38 mi po 2 ráně ulétlo hledí. Zřejmě určeno pro samopal ale v případě bez krabičky poznáte prd. Tudíž toto dobrodružství nehodlám opakovat.

Můžete někdo doložit dvojí laboraci u nábojů 9mm Luger v poválečném Československu, případně ve III. Říši? Domníval jsem se, že poučení z RU průšvihu ohledně různé laborace rozměrově stejných nábojů bylo dostatečné. Jinak jsem vystřelil 5 nábojů 380 Rev. starých 60 let bez problémů. Zřejmě bude mít vliv uskladnění a druh prachu.

Strkat železňáky do P08 je barbarství...Ale střílet je z pistole 52 v ráži 9 je docela fajn. Když srovnám chování pistole v ráži 7,62Tok a 9Lug, tak Luger je jen takový pšouk.
Takže tam železňák nevadí

výšlehy z hlavně byly například u některých čínských Mosinů. Zvlášť u kratších hlavní byla po výstřelu na ústí krásná oranžová koule...všichni okolo záviděli

pane Toms tak např. Kniha "ZABUDNUTÁ MUNIČKA NA POVAŽÍ" str.116 uvádí laborace 0,38g a 0,41g viz.obrázek. Balení bylo po 40 ks a také po 50ks.

Německé náboje měly navážky 0,36g až 0,43g, 9mm Nahpatrone 0,27g.

Ano pane Vinzens, v případě PS se jedná o jeden vzor náboje, jeden druh prachu, ale dva druhy střely tj. lehčí a těžší. Nemyslím, že rozdíl 0,03g by byl nějak zásadní a silnější laborace by byla určená pro samopaly. V případě německých nábojů bude zřejmě rozdíl v laboraci daný nejen váhou střely, ale asi i druhem prachu. U nábojů pro tlumiče je nižší navážka logická a jakékoli jiné běžné použití nezakládá podmínky pro havári zbraně (shodilo mi to hledí z pistole) Těch nábojů "X" se jistě nevyráběly milionové série a k běžným útvarům se asi vůbec nedostaly. Snadno si dovedu představit logistické potíže při distribuci nábojů zvlášť určených pro pistole a zvlášť pro samopaly. Nebezpečí při zámněně je jasné a záměna poměrně pravděpodobná.

Pane Toms, ale Němci za II. SV války 9mm Luger zvlášť pro pistole a zvlášť pro samopaly vyráběli a kupodivu to logisticky vyřešili. Stačilo střely nábojů určených pro samopaly nalakovat černě.

No podle mých informací byly černě lakované střely u německých nábojů 9mm Luger, střely vyrobené ze spékaných železných pilin, nebo střely se železným pláštěm bez plátování tombakem a černá barva měla jenom chránit střelu před korozí. Osobně jsem několik takových nábojů vystřelil bez nejmenší známky silnějšího zpětného rázu. Černě lakované střely opravdu znamenaly silnější laboraci, ale jednalo se o náboje 7,65 Para (pro karabinu). Pokud máte nějaké prameny, které dvojí laboraci německých válečných nábojů uvádějí, prosím o odkaz.

Pane Toms, střely ze spekaných pilin měly stejnou povrchovou úpravu, jako nábojnice, tj. lakováním viz obrázek č.1, na obrázku č.2 je náboj s černěnou střelou, kde je barva částečně setřená a je krásně vidět , že střela je plátovaná tombakem

Ano prosím, měl jsem střelu barvenou na černo lisovanou z pilin (potvrzeno řezem). Němci zvládli celkem dobře logistiku nábojů ráže 7,92 určených pro různé účely, ale černé střely nábojů 9mm Luger zřejmě nebudou rozlišovacím znakem pro náboje se silnější laborací. Znamenalo by to mimo černých střel, ještě zvlášť značit krabičky a taky truhlíky, rozdělovat zvlášť náboje pro jednotky vybavené samopaly, sledovat jejich pohyb a zvlášť vést evidenci požadavků na rozdílné laborace. A proč? Aby sa zvýšil dostřel? Samopal je obecně zbraň pro boj na krátkou vzdálenost a běžný náboj je pro tento účel zcela vyhovující. Zvýšení úsťové rychlosti řádově v desítkách m/sec v tomto případě nemá vliv na zásah lehce panceřovaného cíle. Nevím o výhodách náboje s vyšší laborací, které by převážily nad logistickými problémy. Pokud existují prameny, které potvrzují výrobu a použití těchto nábojů, prosím o odkaz.

Rozdielnosť navážky prachovej náplne pre daný typ náboja v závislosti od dátumu jeho výroby hovorí len o snahe zjednotiť výrobcom jeho balisticé vlastnosti s predpísanými toleranciami, alebo normami. Nikdy sa nepodarí vyrobiť úplne identickú prachovú masu a aj zachovať presné rozmery jednotlivých prachových zŕn. Tieto rozdiely potom musia byť pri laborácii prachom z novej výrobnej šarže vyrovnávané jeho rozdielnymi navážkami, aby predpísané maximálne tlaky a úsťová rýchlosť strely neboli prekročené. Počas 1. a 2. sv. vojny sa nepredpoladalo, že sa vojenské náboje budú používať aj niekoľko desiatok rokov od ich výroby. V danom období boli proste vyrábané masovo a na takmer okamžitú spotrebu. O ich dlhodobom uskladnení sa ani neuvažovalo, preto boli normy pri výrobe prachu "miernejšie" a určitú úlohu zohrával aj nedostatok a chemická čistota vstupných surovín vo vojnovom období. Zmeny vo vnútri samotného str. prachu má o.i. na svedomí hlavne úbytok prchavých rozpúšťadiel použitých pri jeho výrobe, čím sa takéto staré prachy stávajú "živšími" a preto horia rýchlejšie. Mám osobnú skúsenosť pri streľbe z odstr. pušky vz. 54 s nábojmi 7,62 x 54R (bxn) zo začiatku 60. - tych rokov v porovnaní s novšou produkciou z r. 1985. Staršie náboje boli o čosi "silnejšie" a aj úsťové záblesky boli dosť výrazné a takmer pravidelné. Boris LIZOŇ