Cartridge .30 Carbine and its variants

Vroce 1940 se U. S. výzbrojní správa rozhodla zavést do armády lehkou karabinu. Ze soutěže na náboj do této zbraně vyšla vítězně nabídka firmy Winchester, která předložila
náboj, konstrukčně vycházející ze staršího náboje 32 Winchester Self-Loading. Samonabíjecí karabina byla zavedena v roce 1941 s označením 30 Ml a model zbraně se přenesl i na
náboj. Vojenský náboj má celoplášťovou střelu o hmotnosti 7,12 g, s počáteční rychlostí 578 ^m/_s. Byl vyráběn rovněž se střelou svítící, s hmotností 6,84 g. Během války byl náboj
vyráběn v sedmi amerických muničkách a po válce v různých státech Evropy, Asie a Střední Ameriky. Většina provedení vojenského náboje má mosaznou nábojnici, existují však náboje i s nábojnicí železnou (USA, Francie).

Vroce 1963 zahájila U. S. armáda komerční výprodej karabiny M 1. V důsledku toho se zbraň začala používat pro sportovní a lovecké účely s náboji s odpovídajícími střelami. Pro civilní účely je náboj dodáván se střelami o hmotnosti 6,40 g s počáteční rychlostí kolem 655 ^m/_s a 7,12 g s rychlostí 585 ^m/_s. Přesnost karabiny a balistika náboje umožňuje
efektivní využití této ráže do 200 m. V roce 1955 zavedla pro tento náboj firma J. W. Kimball v Detroitu sedmiranovou samonabíjecí pistoli a firma Sturm Ruger v 70. letech opatřila
touto ráží revolver Blackhawk.

Zdroj: NÁBOJE do ručních palných zbraní Autor: Jindřich Hýkel / Václav Malimánek