Během druhé světové války se v plné míře ukázal bojový potenciál letectva a spolu s tím důležitost protivzdušné obrany s účinnými protivzdušnými systémy. Raketové systémy byly v 50. letech 20. století teprve v plenkách, proto byl logickým řešením vývoj rychlopalného kanonu. Ve Švýcarsku a Velké Británii, tak jako v jiných zemích, se v tomto období začalo pracovat na protiletadlových systémech, které se dostaly pouze do stádia prototypů, ale žádný z nich se nedostal k rozsáhlejším zkouškám. První projekt vzniká ve Švýcarsku (sponzorovaný Velkou Británií) pod názvem RK 421 - Red King. Druhý později v Anglii pod označením Red Queen.
Prototyp Red King byl dvouhlavňový revolverový kanon se sedmikomorovým bubnem. Nelze již zjistit, jestli obě hlavně střílely zároveň, nebo střídavě. V kruhovém zásobníku na levé straně kanonu bylo uloženo 75 kusů munice. Rychlost střelby byla požadována 450 výstřelů za minutu, což byl trojnásobek oproti Boforsu L56. Celý kanon vážil téměř 6500Kg. Munice měla poměrně neobvyklou ráži 42mm. Náboje pro kanon Red King byly vyráběny jak ve Švýcarsku, tak ve Velké Británii, přičemž se lišily délkou nábojnice. Délka nábojnice byla v případě švýcarské výroby 338 mm a v případě britské nejprve také 338 mm, později ale 348 mm. Důvodem pro to byla odlišná konstrukce střely. U švýcarské verze byla vodící obroučka umístěna standartně zhruba v 1/5 délky střely a při sestavení náboje byla normálně vně nábojnice, kdežto u britské verze byla vodící obroučka umístěna na samém konci střely a při sestavení náboje byla tudíž uvnitř nábojnice, stejně jako později u nábojů pro kanon Red Queen (viz https://naboje.org/node/13372 ). Průměr dna nábojnice byl v obou případech 70 mm. Střela o hmotnosti 1,09 kg a počáteční rychlosti 1070 m/s měla energii 624 kj. To znamená nárůst o 80% oproti 40x311R Bofors L56. Společnost Oerlikon na projektu Red King pracovala až do roku 1958, kdy byl ukončen. Poslední zmínka o tomto projektu je z 18.2.1960. Zde je uvedeno, že ve zkušebním ústavu Oerlikonu bylo uloženo 168 kusů munice britské výroby.
Kolem roku 1952 bylo rozhodnuto o zahájení výzkumných prací na vývoji rychlopalného protiletadlového kanonu pod označením Red Queen. Tento projekt měl být pokračováním projektu Red King, i když ten byl fakticky ukončen až roku 1958. Kanon Red Queen měl mít dva závěry, ale jen jednu vodou chlazenou hlaveň.
Munice byla také výrazně pozměněná. Ráže 42mm zůstala zachována, ale nábojnice byla kratší a silnější. Experimentovalo se s několika délkami nábojnice. Známa je délka 251 mm a potom délka 270 mm, která byla dále určena k rozsáhlejším zkouškám. Předpokládá se, že balistická data jsou podobná, jako u RK 421, ale žádný důkaz není dostupný. Důvod pro změnu tvaru a délky nábojnice není znám. Pravděpodobně šlo o zkrácení chodu závěru a tím zvýšení kadence kanonu.
Při vývoji obou systémů Red King i Red Queen se vyskytl nespočet problémů a když firma Bofors přišla s výrazně vylepšenou verzí svého kanonu L/70, bylo rozhodnuto o jeho zavedení do výzbroje Britské armády. Zde vydržel až do roku 1979, kdy byl nahrazen systémem Rapier.
V dnešní době jsou náboje pro kanony Red King i Red Queen extrémně sběratelsky vzácné. A to i přes to, že projekt RK 421 trval poměrně dlouho a mohla být zavedena sériová výroba munice.
ID | Profile | Headstamp | Headstamp BW | Year | Manufacturer |
---|---|---|---|---|---|
15521 | 1954 | RLB - Royal Laboratories Birtley - Velká Británie |
As an verified user, you can view all variants of the cartridge along with detailed information.