Vývoj náboje 30 x 170 spolu se zbraní započal ve Velké Británii počátkem čtyřicátých let ve společnosti British Manufacture and Research Co. Ltd. (BMARCo), sídlící v Grathamu, Liconshire. BMARCo byla dceřinnou společností Hispano-Suiza, sponzorovaná britskou vládou, která vyráběla 20mm letecké kanony HS 404 a munici pro ně.
Experimentální 30mm kanon BMARCo dostal označení HS 411 a byla to v podstatě zvětšená verze 20mm kanonu HS 404. Byl zamýšlen pro použití v britském letectvu, ale ministerstvo obrany jej pro použití v letadlech odmítlo pro jeho velkou hmotnost a doporučilo jej pro pozemní použití jako protiletadlovou zbraň. Vojskové zkoušky začaly koncem roku 1942 a trvaly do poloviny roku 1943, kdy byly z důvodu neuspokojivých výsledků zastaveny. Práce na projektu se poté téměř zastavily a celý projekt byl definivně opuštěn v druhé polovině roku 1945. Pro účely zkoušek byly vyrobeny 3 prototypy kanonu a nejméně 5 sérií průbojných a TP nábojů. Náboj 30 x 170 má základ ve francouzském 25 x 163 Hotchkiss.
Dochovaný výrobní výkres nábojnice č. BK 167/247 je datován 29.8.1941. Je zajímavé, že se jedná o výkres společnosti Imperial Chemical Industries Ltd. (ICI), na kterém je uvedena poznámka, že se jedná o kopii jiného výkresu s refernčním číslem 3173, což je pravděpodobně odkaz na původní výkres BMARCo. Navzdory existenci tohoto výkresu ICI neexistují žádné důkazy o tom, že by kdy byly tyto náboje u ICI vyrobeny. Zkušební série nábojů byly vyrobeny až v roce 1942. Všechny dochované exempláře byly vyrobeny v Royal Laboratories Factory v Birtley. Má to svoji logiku, neboť v RLB byly v té době vyráběny standardní 2-Pdr náboje a pro výrobu 30mm nábojnic mohly být použity stávající mosazné kalíšky. V případě výroby u ICI, nebo BMARCo by bylo zavedení výroby složitější, neboť tyto firmy se soustředily především na výrobu munice 20 x 110 Hispano. Všechny náboje vyrobené v roce 1942 v Birtley mají mosazné nábojnice a jsou osazeny standartním perkusním zápalkovým šroubem No.12 používaným v té době u 2 Pdr. nábojů, s výjimkou 3. série, kde byl použit modifikovaný zápalkový šroub, který měl stejný závit i průměr dnové části 20 mm, ale průměr těla měl pouhých 11 mm místo standartních 13,7 mm. Na výkresu ICI Ltd. je ještě vyobrazen řez dna nábojnice pro zalisovaný zápal, ale takové náboje nebyly nikdy vyrobeny. Jako hnací náplň bylo použito 121 g Corditu, což uděluje průbojné střele o hmotnosti 450 g rychlost 879 m/s ve vzálenosti 24 m od ústí hlavně. Střely mají širokou měděnou vodící obroučku rozdělenou zápichem na 2 části. V nábojnici jsou fixovány čtyřmi podlouhlými prolisy v jedné řadě.
Rozměry náboje 30x170 HS 411 | |
R1 | 42,67 mm |
P1 | 42,88 mm |
L3 | 169,80 mm |
L6 | 285,40 mm |
G1 | 29,66 mm |
Vývoj HS 411 pokračoval po druhé světové válce ve švýcarské pobočce Hispano Suiza pod označením HS 830. Na počátku padesátých let vývoj dále pokračoval verzí HS 831 a HS 831A ve druhé polovině padesátých let. Až do této doby měly všechny verze mosazné nábojnice a měděné vodící obroučky. Koncem padesátých let byla vyvinuta verze HS 831 L, která se oproti předchozím verzím lišila zejména použitím ocelových nábojnic a lehčími střelami s železnou vodící obroučkou a vyšší úsťovou rychlostí. Verze 831 L nebyla kompatibilní s 831 A a obě verze byly vyráběny souběžně a používány pouze v příslušných zbraních. V roce 1971 došlo ke sloučení firem Hispano Suiza a Oerlikon a 831 L byl následně přejmenován na Oerlikon KCB. Na počátku sedmdesátých let byl náboj 831 L/KCB zvolen pro britský systém RARDEN s tím, že nábojnice byly výhradně mosazné.
Zdroj: P. Labett – British Rarden Ammunition 1941 to 1999