Náboj 20 x 110 U.S. Navy Mod. 0 a jeho varianty

Po kapitulaci německa v roce 1945 byly německé laboratoře prozkoumány spojeneckými odborníky hledajícími nové nápady. Americký konstruktér Frank Marquardt byl zaujat rotačním kanonem, který tam objevil a rozhodl se na jeho základě rozpracovat jeden z jeho vlastních pro americké námořní letectvo. Po letech experimentů byl výsledkem dvouhlavňový kanon s rotačními komorami Mk.11 Mod.0, který pro některé své funkce používal stlačený vzduch, np. k vytahování vystřelených nábojnic. Také používal poměrně netradiční způsob zásobování municí. Náboj byl “vystřelen” do komory pomocí elektrické zápalky z kontejneru, který vypadal jako další nábojnice. Tyto kontejnery byly navzájem spojeny pružinovými články do pásu, který se nerozpadal (tento princip byl převzat z jiného projektu, viz 20x102 Marquardt). V té době zavedený náboj 20 x 110 Hispano Suiza nevykazoval uspokojivé výsledky, neboť při nabíjecím cyklu docházelo k jeho deformacím kvůli jeho malé kuželovitosti. Nově zavedený náboj amerického letectva 20 x 102 “Vulcan” nebyl pro námořní letectvo přijatelný kvůli nižší hmotnosti střely. Na základě tohoto náboje byl však jeho prodloužením sestrojen nový náboj 20 x 110 Mod. 0. Vzhledem k tomu, že kromě amerického námořního letectva nebyl tento náboj nikde jinde přijat, je jeho výskyt mnohem vzácnější, než u náboje 20 x 102.