Náboj 7,62x39 (Kuba) a jeho varianty

Předchůdce náboje 7,62x39 vz.43 je náboj 7,62x41 tento náboj byl zkonstruován Nikolaj Michajlovič Elizarovem a Boris Vladimirovičem Seminem ke konci roku 1943. Jako vstupní podmínky pro vývoj tohoto náboje byly požadavky:

hmotnost náboje mezi 15 až 17g
Energie střely ve vzdálenosti 600m od ústí hlavně 20kg.m
Stříleno z hlavně o délce od 500 do 520 mm

Pro tento náboj posloužil jako výchozí náboj Beran se dvěmi zátravkami v nábojnici. O další vývoj tohoto náboje se zasloužil Michail Timofejevič Kalašnikov (* 10.listopadu 1919, Iževsk) ktérý zkonstruoval hned několik prototypů útočné pušky na náboj 7,62x41:

v roce 1946 AK-46 N1, N2, N3
v roce 1947 AK-47 NH, N2, N3, N4 a N5

Všechny tyto prototypy byly následně přestavěny na náboj 7,62x39 (vz.43). Z nepodložených zdrojů plyne, že bylo vyrobeno pár prototypů zbraně od konstruktéra Bimonova SKS-45na náboj 7,62x41, které byly použity v Bělorusku v posledních měsících roku 1944.

Jisté je, že náboj 7,62x41 nebyl opuštěn okamžitě s nástupem náboje 7,62x39, proto jej lze velmi zřídka nalézt ve sbírkách muzeí i jednotlivých nadšenců.

První známé datování náboje 7,62x41 na dnovém značení je rok 45 (1945) z muničky označené kodem 545 na 12 hod. Tato munička existovala pouze v průběhu 2 světové války a nejsou o ní zatím žádné dostupné informace.

První známé datování náboje 7,62x39 na dnovém značení je rok 48 (1948)

Náboj je normalizován C.I.P. pod názvem 7,62x39. Náboj se vyrábí ve všech obvyklých vojenských provedení a je známo i mnoho experimentů jak střel tak nábojnic.