Náboj 20,3x166 SR .8 Elswick a jeho varianty

V letech 1925 – 1938 probíhal v Británii vývojový program zaměřený na vývoj přenosné protitankové zbraně spolu s municí. Do tohoto programu byly původně zapojeny dvě britské společnosti: Elswick Ordance Co. (EOC), která byla součástí Armstrong Whitworth a dále Vickers Ltd. V roce 1927 se společnosti Armstrong Whitworth a Vickers sloučily, aby vytvořily Vickers Armstrong Ltd. (VA).

Zpočátku byly zkušební komisi představeny 2 náboje spolu se zkušebními hlavněmi v rážích 0,8 a 1“ pro prvotní ověření jejich průbojného účinku. Hlaveň 0,8 palce měla délku komory 138,4 mm a objem 74,73 cm3. Střely měly délku 73mm a byly buď plášťové s tvrzeným jádrem o celkové hmotnosti 2294 grainů (148,6 g), nebo byly monolitické z tvrzené oceli o hmostosti 1900 grainů (123 g). Úsťová rychlost byla okolo 850  m/s.  1“ hlaveň měla délku komory 157,5 mm a objem 131 cm3. Střela délky 91,4 mm o hmotnosti 4490 grainů (291 g) dosahovala stejné úsťové rychlosti okolo 850 m/s. Dosažená průbojnost ve vzdálenosti 500 yardů (457,2 m) byla 31mm u hlavně 0,8 a v případě 1“ hlavně to bylo 42 mm. Žádný vzorek těchto nábojů ani jejich výkres se do dnešního dne zřejmě nedochoval.

Od roku 1927 se pozornost soustředila především na ráži 0,8. Vickers Ltd. již měla v této ráži připravenu neautomatickou pušku (podrobnosti nejsou známy) pro testy před komisí. Výsledky zkoušek byly ovšem neuspokojivé. Společně s touto puškou byl ovšem představen náboj označený jako D.D.L.3468 (20,3 x 167 SR), který se jevil perspektivně. U Vickers Ltd. byly objednány zkušební hlavně o délce 65 a 70 ráží (1651, resp. 1778 mm). V roce 1928 byla komisi představena automatická, vodou chlazená puška v této ráži, se zásobováním nábojovým pásem na 5 nebo 10 nábojů, vyvinutá v EOC. Od té doby je tento náboj znám jako .8 Elswick. Jeho střela o hmotnosti 2260 grainů (146 g) dosahovala úsťové rychlosti 869 m/s. O této pušce nejsou známy žádné bližší detaily, údajně automatika pracovala s dlouhým zpětným pohybem hlavně.

Zkoušky této zbraně pokračovaly až do počátku třicátých let, kdy byl tento projekt zastaven. Na tento projekt navázal Vickers Armstrong další puškou v ráži 0,8“, která podle zprávy pro výzbrojní komisi používala „o něco menší“ náboj, než předchozí puška EOC, pravděpodobně se jednalo o 20,3 x 124,7 SR, známý též jako .8 Vickers. Ani tato puška však nebyla přijata a nakonec byla zavedena puška Boys v ráži .55 palce, jejíž výkon však byl již v té době vnímán jako nedostatečný.