Náboj 45 x 144 B N-45 a jeho varianty

Zkušenosti s provozem velkorážových kanónů NS-37 a NS-45 vyvinutých konstrukční kanceláří OKB-16 v posledních letech války odhalily řadu nedostatků, z nichž nejvážnějším byl nadměrný zpětný ráz, který měl negativní vliv na pevnost draku celého letadla. Navíc v případě NS-45 musela mít hlaveň kanonu umístěná do klikové hřídele motoru stíhacího letounu Jak-9K extrémně slabou stěnu, což snižovalo její pevnost a odolnost. Ve snaze eliminovat zpětný ráz byla v roce 1944 zkoušena verze kanonu NS-37M vybavená úsťovou brzdou, která pohlcovala až 40 % zpětného rázu zbraně, ale k zavedení této verze nakonec nedošlo mimo jiné i díky vývoji nového kanonu s označením 120-P, který byl přepracovanou a odlehčenou verzí kanonu NS-37.

Práce na projektu 120-P byly v konstrukční kanceláři OKB-16 zahájeny počátkem roku 1944. U kanonu byl snížen balistický výkon zkrácením hlavně o jeden metr a byl zaveden hydraulický tlumič zpětného rázu místo pružinového. Dále byla přesunuta vratná pružina z bloku závěru dopředu a umístěna kolem hlavně. Těmito úpravami se snížila hmotnost téměř o 70 kg. Kromě snížení hmotnosti a rozměrů se také zvýšila rychlost střelby na 400 ran/min. Další zásadní změna spočívala v zavedení zcela nového náboje s délkou nábojnice 155mm, místo původního náboje 37x195. V dubnu 1944 byla vyrobena první zbraň 120-P a pozemní zkoušky probíhaly až do srpna 1944, po nichž byla zbraň označena jako N-37. Ještě před zahájením letových zkoušek bylo rozhodnuto o zahájení sériové výroby N-37 v závodě č. 74. První letové zkoušky byly provedeny na letounech Jak-9T a Jak-9UT v březnu 1945.

Ke konci roku 1944 byl rozpracován projekt 45mm verze kanonu N-37, který dostal označení N-45. Vedl ho jeden z vývojářů kanonů NS-37 a NS-45 Gregorij Žirnych. Kanon N-45 byl plánován pro použití na poválečných verzích stíhacího letounu Jak-9P s motorem VK-107 u něhož rozměry klikové hřídele neomezovaly tak striktně vnější průměr hlavně kanonu jako u verze Jak-9K. Projekt N-45 byl doveden do stádia funkčního prototypu, ale krátce na to byl zrušen. Podle všeho nebyl účinek 45 mm náboje tak výrazně vyšší oproti 37 mm, aby se vyplatilo souběžně vyvíjet dva podobné kanony a tak z Nudelmanovy iniciativy bylo navrženo zvýšit ráži až na 57 mm. Tento projekt dostal označení N-57. Rozhodnutí zvýšit ráži mělo také částečnou souvislost se souběžným vývojem konkurenčního projektu B. Špitálného EDB-15 známého také jako Š-57. Ale to už je jiný příběh..

Náboj pro kanon N-45 má mosaznou nábojnici s přímým tělem, a je vybaven dosedacím nákružkem. Průměr dna je totožný jako u náboje N-37. Je osazen perkusní zápalkou ZTN a identickými střelami OT nebo OZT, které byly použity u náboje pro NS-45. Tyto střely konstrukčně vycházejí ze střely OT-033 používané ve 45 mm námořním protileteckém kanonu 21-K. Střela je v nábojnici fixována jedním hlubokým kruhovým prolisem. Celková délka náboje je opět stejná jako u náboje N-37. Balistická data nejsou známa.

zdroj: časopis SPSN