Přihlášení
Jste zde
Identifikace výrobce
Napsal (neveřejné) 20. Září 2024 - 19:38
Dobrý večer přeji,
prosím o identifikaci výrobce tohoto náboje, o kteŕém se domnívám, že je to 7,92 x 57 Mauser WW 2 v leteckém provedení. Nápisy : P 379 VIII P1 14 40. Alespoň tak mi to připadá. Kulka se zdá být celoocelová, potažená mědí. Omlouvám se za laický popis.
Děkuji
Reakce na dotaz
Pouze přihlášení uživatelé mohou odpovídat na dotazy.
Chce to trochu snahy a hledat
Chce to trochu snahy a hledat.................
https://naboje.org/node/3991
Dobrý den přeji a děkuji za
Dobrý den přeji a děkuji za info.
Já se snažil. Vyšel jsem z toho, že ten nález pochází z místa, kde za WW2 havarovala Ju-87 B (bývalá letecká střelnice Luftwaffe Skuhrov). Ta měla ve výzbroji kulomety MG 17, což mne při hledání odpovědi nasměrovalo k 7,92 x 57 Mauser v leteckém provedení. Zde jsem se dočetl, že letecké provedení se vyznačovalo pevnějším zalisováním kulky do nábojnice s ohledem na zajištění menší pravděpodobnosti selhání zbraně při střelbě. Náboje s tímto provedením jsem tu našel 4 a žádný text neodpovídal, proto jsem se zeptal. Odpověď jsem dostal, ale přinesla mi další otázky a náměty k přemýšlení.
Je možné, aby Luftwaffe u cvičných jednotek používala běžnou munici (aby spolehlivější munice pro MG 17 zůstala pro frontové jednotky) ? Pokud ano, tak onen náboj lze spojit s havarovanou Ju-87 B.
Pokud by Luftwaffe u cvičných jednotek běžné náboje nepoužívala, tak tam na tom místě mohl ten náboj mohl ztratit voják z ostrahy, likvidační čety a s onou Ju-87 B nemá žádnou spojitost (což by mne mrzelo).
No a pokud by ony zmíněné "letecké" náboje zase nebyly o tolik spolehlivější anebo jich bylo méně než bylo zapotřebí a do MG 17 se nakonec používalo vše co bylo, tak se ten náboj s onou Ju-87 B spojit dá.
Takže tak. Můžete-li mi nějakou z možností vyloučit nebo potvrdit, popřípadě přidat další, budu rád. Jde mi hlavně o to, zda onen náboj může být z oné havarované Ju-87 B, anebo nikoli.
Tak například
Tak například
7,9 mm Patrone s. S. Náboj byl určen zejména pro pozemní zbraně. Vzhledem k použití olověného jádra měla střela pouze nízký průbojný účinek, a proto byl náboj v leteckých palubních kulometech využíván hlavně k výcvikovým účelům
7,9 mm Patrone S. m. E. a 7,9 mm Patrone S. m. E. L´spur Náboje byly zejména určeny pro pozemní zbraně. Vzhledem k použití železného jádra, zavedeného především z důvodu úspory nedostatkového olova, měla střela nízký průbojný účinek. Proto byly v leteckých palubních kulometech využívány hlavně k výcvikovým účelům.
Tudíž možné je vše, navíc si myslím, že ke konci války měli Němci velké logistické problémy i se zajištěním dodávek speciální letecké munice a brali prostě co bylo k dispozici.
Dobrý den,
Dobrý den,
Vaše odpověď mne potěšila, děkuji. Výcvik to byl, železné jádro z toho vykukuje, zaladá to do Vaší odpovědi. Takže na 99% si mohu být jistý, že to k té Ju-87 B patří.
P.S. Střelnice Skuhrov a několik havárií Ju-87 B je popsána na www.leteckabadatelna.cz
Ještě jednou si prosím
Ještě jednou si prosím zkontrolujte obsah pláště střely. Pokuste se jej vyjmout, zda je skutečně v tenké olověné košilce pod ocelovým pláštěm železné jádro. Dle databáze výroby a provedení tohoto náboje totiž závod P379 vyráběl v roce 1940 pouze střely s olověným jádrem. Jádro ze železa bylo zavedeno až v červnu 1940 a zdaleka ne všechny závody najely hned v roce 1940 na jeho výrobu.
Omlouvám se za kvalitu fotky,
Omlouvám se za kvalitu fotky, nic jiného, než mobil tu v danou chvíli nemám, tohle je asi nejlepší výsledek, jakého jsem dosáhl. Náboje byly při nalezení hodně zkorodované. Čistil jsem elektrolýzou a opatrně jemným drátěným kartáčem, snažil jsem se hlavně vyčistit dna nábojnic. Náboje byly zkorodovány a v nejhorším stavu u střel a v místě zalisování do nábojnic, nyní asi chápu proč. Ta koroze vycházela z nich a proto nejvíc "požrala" krčky nábojnic a pak postupovala ke dnům nábojnic. Sťřela je zalakována lesklým lakem. Místní zćernání je dáno elektrolýzou, normálně bych to čistil víc, ale ten plášť měl tendenci rychle odpadat. Zmiňujete olověnou košilku, ale olovo to doopravdy není. Jeví se mi to jako celoocelové, potažené mosaznou košilkou. Vzhledem k okolnostem se mi to jeví jako cvičný náboj.
Píšete, že olovo to
Píšete, že olovo to "doopravdy není." Lámu si hlavu, co by to tedy mohlo být. Procházím si znovu výrobní databáze a vylučuji střelivo cvičné, jak se domníváte v závěru. Cvičné bylo buď lS (leichtes Spitzgeschoß s hliníkem uvnitř ocelového pláště střely), s dřevěnou střelou (Platzpatrone) nebo cvičné s autodestrukčním systémem (SmK /Lsp/ Üb.m.Zerl.- extrémně vzácné, je jich jen pár na světě). Zkuste k obnažené špičce střely, tam, kde již chybí plášť, přiložit magnet. Můj tip je, že magnetovat nebude. Pokud nebude, je to jasné.
Dobrý den, měl jste pravdu.
Dobrý den, měl jste pravdu. Špice nemagnetuje. Pokud se magnet přisune o 2-3 mm blíže ke konci střely, střela přiskočí zadní částí k magnetu. Že to není olovo jsem si myslel proto, protože na vryp to bylo mnohem tvrdší, než vryp stejnou silou do starého olověného závaží na vyvažování kol automobilů. Děkuji za pomoc.
Nemagnetuje, takže je to
Nemagnetuje, takže je to olovo. Nečekejte "tvrdost" jako u rybářského olůvka. Olovo do střel bylo tvrzeno, tuším antimonem a Němci na výkresech uváděli Hartblei.
Závod P379 započal výrobu se střelami s železným jádrem až ve 13. výrobní sérii roku 1941.
Stačilo by tú strelu len
Stačilo by tú strelu len odvážiť a odmerať jej dĺžku, kde by aj z toho torza bolo potom podstatne jednoduchšie určiť typ strely. Porovnávanie s dokumentáciou je dobré, ale len na čiastočné spresnenie obdobia laborácie daných typov striel. Skutočný stav je teda pre identifikáciu najdôležitejší. Boris LIZOŇ
Dobré ráno přeji,
Dobré ráno přeji,
délka 33 mm, váha 10,9 g. Dá se z toho něco odvodit ?