Náboj .338 Lapua Magnum a jeho varianty

V roce 1983 zahájila Research Armamenr Co. v USA vývoj nového vstřelovacího náboje pro střelbu na velké vzdálenosti. Po předběžných zkouškách byla vybrána nábojnice .416 Rigby, jejíž krček byl stažen na průměr střely 8,61 mm. Zatímco U.S. výzbrojní správa se zabývala vojenským využitím náboje, zahájila jeho komerční výrobu finská firma Lapua. Náboj byl z počátku hendikepován tím, že pro něj neexistovaly komerční  kulovnice. Jedna z prvních byla zbraň L.S. Steretta (vznikla ve spolupráci s firmou Research Armament Industries) pro terčovou střelbu a lovecká kulovnice Novozélanďana Grahama Henryho, vyrobená rekonstrukcí ZKK 602. Náboj .338 Lapua Magnum upoutal pozornost odborníků již v roce 1986 tím, že při střeleckém mistrovství na velké vzdálenosti v Quantico ve Virginii s ním bylo dosaženo vítězství  při střelbě na 1000 m.
Náboj má mimořádně příznivě vyřešenou vnitřní a vnější balistiku a v důsledku toho je velmi přesný. Konstruktéři kulovnic s komorou tohoto náboje se musí vypořádat s objemnou nábojnicí a vysokým tlakem. První kulovnici v této ráži uvedla na trh německá firma Heym (model Express). Firma Lapua opatřila náboj celoplášťovou biogivální střelou B-408, která na 1000 m dosahuje rozptyl kolem 130 mm. Tato střela o hmotnosti 16,20 g, s počáteční rychlostí 900 m.s^-1 se používá pro sportovní střelbu. Pro lovecké účely se používá poloplášťové střela o stejné hmotnosti, s počáteční rychlosti 870 m.s^-1. Pro vojenské a policejní využití tohoto náboje byly zkonstruovány další prototypy odstřelovacích pušek a pokračují odpovídající zkoušky.