Náboj 26,5 mm československý a jeho varianty

Signální náboje jsou určeny ke střelbě ze signální pistole nebo signálního zařízení, pro světelný nebo zvukový efekt. 
Používali se už za Rakouska Uherska v různých provedeních. První zbraně byly vytvořeny pro signalizaci na moři a u letectva.
Pro signalizaci se používají pyrotechnické slože hořící barevnými plameny nebo dýmy. Většina armád používá světlice pro vizuální komunikaci, která je viditelná i na vzdálenost 2,5-5 km. Používá se jak v noci, tak i ve dne. Mezi denní signalizace se používají především dýmy ale také i světelné efekty. Dostřel světlice pod úhlem 90 ⁰ je zhruba 120 m. Po dosažení požadované výšky volně klesají nebo se spouštějí na padáčku. Existují i osvětlující varianty, které po dobu pádu na padáčku osvětlují prostor pod sebou, nebo také šrapnelové s akustickým efektem.
Jednotlivé náboje bývají rozeznatelné vizuálně barevnými značkami a také i tvarem záslepky pro lepší identifikaci druhu například v noci. Nebyl dán přesný předpis, který by udával použití jednotlivých druhů světlic a signálů. Obvykle to záleželo na rozhodnutí velitelů čet a oddílů. Jednotlivé signály se také nepravidelně měnily. První typy měli nábojnice papírové,dále se používala mosaz, ocel, potom hliník a dnes i plasty. Existují také slzotvorné a speciální typy.