Náboj .22 Extra Long a jeho varianty

Byl zaveden koncem 70. let 19. století, některé prameny uvádějí rok 1880. Ze všech nábojů v ráži .22“ s okrajovým zápalem má nejdelší nábojnici (18,30 mm) a stejnou střelu jako později vyvinutý .22 Long Rifle o hmotnosti 2,59 g (40 grs). Výmetnou náplň původně tvořila dávka 0,38 g (6 grs) černého prachu. Komorovány pro něj byly většinou jednoranové lehké kulovničky Ballard, Remington, Stevens, Wesson a také některých evropských výrobců.
Smith & Wesson pro něj komoroval revolvery. Měl poněkud vyšší výkon než .22 Long Rifle, avšak podstatně horší přesnost. V laboraci s bezdýmným prachem měl výkon téměř totožný s nábojem .22 Long Rifle.  Pro značnou délku nebyl vhodný pro samonabíjecí zbraně.
pro svou horší přesnost nedosáhl větší obliby a jeho výroba začala stagnovat již před 1. světovou válkou. Krátce po 2. Světové válce se zcela ztratil z katalogů firem vyrábějících střelivo. U firmy Sellier & Bellot byl vyráběn ještě v 50. Letech 20. Století a jak uvádí katalog z roku 1957 se střeleckými vlastnostmi shodnými s nábojem .22 Long Rifle.

Zdroj: Ing. Jindřich Hýkel, Ing. Václav Malimánek – Náboje s okrajovým zápalem.