Náboj 7,62 x 39 (Finsko ostatní) a jeho varianty

Předchůdce náboje 7,62 x 39 vz.43 je náboj 7,62 x 41. Tento náboj byl zkonstruován Nikolajem Michajlovičem Elizarovem a Borisem Vladimirovičem Seminem ke konci roku 1943. Jako vstupní podmínky pro vývoj tohoto náboje byly požadavky:

Hmotnost náboje mezi 15 až 17 g
Energie střely ve vzdálenosti 600 m od ústí hlavně 20 kg x m2 x s-2
Stříleno z hlavně o délce od 500 do 520 mm

Pro tento náboj posloužil jako výchozí náboj Beran se dvěmi zátravkami v nábojnici. O další vývoj tohoto náboje se zasloužil Michail Timofejevič Kalašnikov (* 10.listopadu 1919, Iževsk), který zkonstruoval hned několik prototypů útočné pušky na náboj 7,62 x 41:

V roce 1946 AK - 46 N1, N2, N3
V roce 1947 AK - 47 NH, N2, N3, N4 a N5

Všechny tyto prototypy byly následně přestavěny na náboj 7,62 x 39 (vz.43). Z nepodložených zdrojů plyne, že bylo vyrobeno pár prototypů zbraně od konstruktéra Bimonova SKS - 45 na náboj 7,62 x 41, které byly použity v Bělorusku v posledních měsících roku 1944.

Jisté je, že náboj 7,62 x 41 nebyl opuštěn okamžitě s nástupem náboje 7,62 x 39, proto jej lze velmi zřídka nalézt ve sbírkách muzeí i jednotlivých nadšenců.

První známé datování náboje 7,62 x 41 na dnovém značení je rok 45 (1945) z muničky označené kodem 545 na 12 hod. Tato munička existovala pouze v průběhu 2. světové války a nejsou o ní zatím žádné dostupné informace.

První známé datování náboje 7,62 x 39 na dnovém značení je rok 48 (1948)

Náboj je normalizován C.I.P. pod názvem 7,62 x 39. Náboj se vyrábí ve všech obvyklých vojenských provedení a je známo i mnoho experimentů jak střel tak nábojnic.